O papoušcích
Papoušci (Psittaciformes)
představují starobylý a velice typický řád ptáků. Lze je snadno poznat podle krátkého silného zobáku s horní čelistí ohnutou dolů i podle nohou, na nichž vyrůstají dva prsty namířené dopředu a dva dozadu. Některé druhy mají jen matné barvy, většinou je ale jejich peří zářivě pestré, a to především v odstínech zelené doplněné červenou, žlutou a modrou. Právě kvůli nápadnému vzhledu se po staletí chovají v domácnostech. Jsou oblíbení i proto, že předvádějí akrobatické kousky, při nichž se zavěšují vzhůru nohama na bidýlku a obratně šplhají pomocí zobáku. Dovedou napodobovat různé zvuky.
Zobák papoušků je značně pohyblivý a mnohem silnější než zobák jiných ptáků. Dobře vyvinuté kloubní spojení horní čelisti (dole) vytváří páku, která jim umožňuje používat zobák ke šplhání. Díky silným svalům, ovládajícím ostrou dolní čelist, mohou louskat velké a tvrdé ořechy.
Většina papoušků se živí semeny a oříšky, které louskají silným zobákem, nebo plody. Hledají je v korunách stromů i na zemi. Loriové jsou výhradně stromiví a živí se mékkými plody, pylem a nektarem z květů.
Papoušci se vzájemně velice podobají, ale dosahují nejrůznější velikosti. Křídla mohou mít úzká a špičatá, nebo široká a zaoblená. Také ocas bývá dlouhý a špičatý nebo krátký a hranatý. Někteří mají ozdobná pera. Kakaduovití, kteří tvoří samostatnou čeled´, nesou na hlavě pohyblivou chocholku. Pohlaví obvykle vypadají stejně nebo podobně.
Papoušci jsou velice společenští ptáci. Hlasitě a často se ozývají a v přírodě je lze spíše slyšet než vidět. Někdy je těžké si jich všimnout, a to když prolétají mezi korunami stromů maskováni zeleným peřím. Přesto se stávají častou kořistí pytláků, kteří je prodávají na černém trhu. Spolu s úbytkem biotopů to způsobilo, že se mnozí papoušci dostali na listinu ohrožených druhů.
STAVBA TĚLA ANDULKY VLNKOVANÉ⇒